|
Po vystudování taneční školy, kde se tělo
extrémně zatěžuje, jsem začala mít – ostatně jako téměř každý, kdo se
intenzivně věnuje tanci – velké problémy s koleny, kyčlí i zády.
Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že budu muset opravdu začít o své tělo
cíleně „pečovat“, a ne po něm chtít pouze výkony – často spojené s
přetěžováním kloubů i páteře –, a i vzhledem k tomu, že jsem v té době
již učila děti i dospělé tančit, jsem ráda přijala nabídku vyučovat
kalanetiku, a tím se začala intenzivně zajímat o toto cvičení a vše s
ním spojené.
Jednotlivé cviky jsem postupně konzultovala s rehabilitační sestrou a
fyzioterapeutkou. Při pravidelném cvičení jsem pocítila značně pozitivní
vliv jak na problémy, kterými jsem do té doby trpěla, tak na komplexní
formování celého těla.
Dnes již vyučuji kalanetiku jedenáctým rokem a musím říci, že když ji z
nějakého důvodu pár dní necvičím, opravdu mi chybí.
Vím, že mnoho lidí o kalanetice soudí, že je to cvičení nudné a že bolí.
Můžete se ho ale naučit tak, že z něj budete mít radost a budete se
těšit na to příjemné namožení, které vám dává vědět, že jste se den
předtím na hodině nešetřili, a že čas, energie i peníze, které jste do
cvičení investovali, nebyly vynaložené nadarmo. |
